Zasvětil jsem ji 11. dimenzi – JUUUNG, s kterou jsem prvně mluvil týden před meditací. Období od 42. meditace se vyznačovalo vyšším podílem nadvědomí, intuice byla dost silná a často oslovovala spodek. Šéfovala mu, ale celkem nevznikaly problémy. Křečí nerozvinutého spodku bylo méně než dřív.

Po odpoledním spánku jsem se pomodlil ke Kristu. Nikoliv už slovy, ale v symbolu, jež mi napovědělo nadvědomí. Ve vizi mě ruce jednotlivých dimenzí držely, chránily a dávaly růst. Ulehl jsem, pustil si božskou Lisu, ale vědomí se dlouho nechtělo rozšířit. To jsem očekával, bylo tomu tak i posledně. Tušil jsem, že jí bude podobná. Přicházely mi jen myšlenky nadvědomí jako před meditací. Třeba jak je nutno brát život jaký je, s věčnou přítomností hierarchie dimenzí i všemi dualitami. Nezavírat oči a nevymýšlet si. Opakovali mi, že se mě někteří neznalí lidé bojí, proto mám omezit vnější projev. Copak jsem jejich hlídač? To se mi moc nezdálo. Až několik dní po meditaci jsem to začal chápat. Pracovat mám jen s těmi, které mi pošlou. Také mi říkali, že řeči McKenny a Huxleyho o DNA jsou pohádkou.

Požádal jsem alespoň o dynamický ponor, jako má Miloš. Konečně se prožitek hudby neuvěřitelně zdokonalil. Vědomí se náhle rozšířilo, změnilo a začalo uvažovat o roli jednotlivých částí vědomí a jejich zvláštních vztazích. Na to myšlení nemá. V meditacích toho poznávám moc, ale nedá se vše vypsat a pak se opět zapomene, tedy do další meditace. Bývají to problémy Jinakosti. Všiml jsem si, že nebyly utlumeny vyšší části spodku, takže se dosti orientovaly a šoky z poznání nebyly tak veliké. Už jsem věděl, že čím víc je šok z poznání větší, tím víc se část vědomí promění. Uvědomil jsem si i svůj strach, že jednou budu vědět vše. Přišla mi také vize jako postřeh, že mnoha lidem minulý režim moc vyhovoval…

Všiml jsem si první novinky, jakmile spodek mluvil, Vršek na delší dobu utichal. Fungovalo to i obráceně. Jisté je, že vždy může ve vědomí být jen jeden. Co s tím? Přirozeně dát místo Hornímu, spodek tedy má víc mlčet. Jen jsem si to pomyslel, již Vršek vypadl. To je celý můj problém, spodek se stále chce uplatnit myšlením, mluvením nebo psaním. Chce chápat po svém. Tím ale blokuje Vršek. Spodek má mlčet nenásilně, spontánně. Některé moje části tohle stále nechápou. Opět se projevila moje křeč a léčení jí.

Všechno je o vytvoření správného vztahu spodku k Vršku, to mám nedodělané. Je to moc těžké. Pak Vršek začal být méně a méně aktivní. To je ještě nikdy nestalo.  Bral jsem to jako novou zkoušku. Hudbu jsem stále vnímal dokonale. Dám ti ponor, řekl mi, když jsem už usínal, ale nic se nedělo. Vršek se zcela odmlčel, spodek byl skoro úplně v klidu, ale trochu se nudil. Pak jsem usnul. Probudil jsem se 3,5 hodiny po začátku meditace. Bylo mi hrozné horko a cítil strašnou únavu a bolest hlavy, tělo jako z olova. Musel jsem ležet bez hnutí aby tak nebolelo. Bylo po meditaci. Pak jsem zase spal až do rána. Bylo mi jasné, že se v nevědomí muselo něco velkého stát. Podobné procesy klidné transformace, ale zcela bez rozšíření vědomí jsem měl již mnohokrát v noci. Oproti tísnivým transformacím jsou příjemnější.

Neměl jsem téměř schopnost channelingu, což bylo velmi nezvyklé, tak jsem se telefonicky zeptal šéfinspektora, aby zjistil od božských sil, co spotřebovalo tolik energie. Řekli mu, že mi nadvědomí utlumilo střed vědomí, aby se vytvořil větší prostor pro nástup božských sil. Ptal jsem se, proč jsou tyto procesy někdy tísnivé a jindy ne. Dozvěděl se, že tíseň je reakce na to, když se hrubá část křečovitě drží a takových částí mám asi polovinu. Právě přílišným mluvením a myšlením se tento střed posiluje a tomu je nutno zamezit.

Být ve znamení klidu a ticha, to je mé nové téma. Naučit se přijímat co ještě neumím. I ostatní mají takové stavy. Zkoušel jsem, jaké to je. Tato nová zkušenost je zprvu trochu nudná. Je o zklidnění a stabilizaci vědomí, jež moc kecá. Pomáhá  soustředit se na dýchání, ale to je určitý pohyb. Nutí k přijímání, nechytat se ničeho. Pochopit, že potlačování myšlení i spěch není nutný. Honit se je také křeč Prožitky jsou zcela jiné, než když jsem to před lety zkoušel. Zvláštní svět klidného hřejícího ohně vědomí, zcela nová kapitola. Myšlenky se objevují z nedořešených a neharmonických oblastí psychiky. Nadvědomí je tam, ale jinak. Hodně slabě a jemně dává na vědomí Svou vůli.

Je to zvláštní proces, s méně aktivním spodkem i Vrškem, bez hudby v tichu, moc se mi nedaří. Nelze ho popsat, ale co to je? Vzniká příliš mnoho nezodpovězených otázek. Klid je podklad pro Vše, čisté zrcadlo dějů, ale samo nepopsatelné. Je to živá smrt, konec jednoho a počátek druhého. Proto se má vnímat, prozkoumat. Mimo jiné postupně vede k vymizení hrubších myšlenek a skutečně vytváří prostor pro nadvědomí. Myšlení však ví, že je to jeho smrt a bojí se ho.

Nemám jíst mrtvoly, tedy maso, to je další překvapení. Nevím zda navždy nebo jen na chvíli, nečekal jsem zákaz tak brzo. Ani alkohol, protože mě rozvibrovává a mám být v klidu. To Neuchopitelné Tajemství Stvoření! Vše do kruhu, spojené se Vším. Musí takové být. Jen věčné Žití to řeší.